Antoine Doinel prožil pohnuté dětství, kdy ho „nikdo neměl rád“. Teď začíná etapa „ukradených polibků“, kdy vychází z vojenského vězení po nepříliš klidném průběhu vojenské služby. Vrací se do civilního života a logicky si bude muset najít práci. Stává se postupně nočním hlídačem, opravářem televizí, skladníkem, ale také „periskopem“.
Cena Georges Méliès 1968
