Gérard Berréby


Tabule času. / Krajina a území. Městská laboratoř.

Výstava
Od 2. června do 11. září 2017
Galerie 35 / Centrum současného umění DOX
Galerie 35 : 2.6. - 1.7. DOX: 2.6. - 11.9.

Centrum pro současné umění DOX připravilo ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze výstavu francouzského umělce Gěrarda Berrébyho.
V DOXu je od 2. 6. do 11. 9. prezentována část Tabule času a v Galerii 35 se koná od 2.6. do 1. 7. výstava fotografií a videoprezentací, nazvaná Krajina a území. Městská laboratoř.

Gérard Berréby se narodil v roce 1950 a žije v Paříži. V roce 1982 založil nakladatelství Allia, jehož katalog dnes čítá již na 750 děl. Je autorem dvou sbírek poezie Stations des profondeurs (2010) a Joker et mat (2016). V roce 2011 se stal šéfredaktorem časopisu Feuilleton. Jeho video La Colle ne fait pas le collage bylo v roce 2012 zinscenováno v divadle v Gennevilliers. Výstavu Les Tables du temps (Tabule času) představil v Mezinárodním centru poezie v Marseille v roce 2015.

„Když ponecháme stranou kritické tautologie, dosahují kompozice Gérarda Berrébyho úrovně ontologického zamyšlení se (a to doslova) nad způsobem zobrazování, který od začátku moderního věku řídí vztah mezi realitou a jejím vnímáním. (…)
Tabule jsou uspořádány tak, aby nabouraly klasický vztah mezi formou a obsahem, kterému se dílo nakonec naštěstí vyhne a unikne tak pandemii kritického sebezalíbení, kterému umění podléhá již od poloviny minulého století. Díla byla stvořena coby nezávislé symbolické stroje, které nicméně podléhají, v rámci zachování své vlastní autonomie, potvrzení společné pravdy. To, co každé dílo svým způsobem vyjadřuje je, že vlastně není co vyjadřovat.” Francesco Masci

"Když jsem se odvážil do neviditelných záhad času, v době mužů dvou tváří, ptal jsem se sám sebe, co tak ještě mohu objevit, když se zrcadlo v jiném odráží a když ani nepotřebujeme vidět svůj odraz, abychom mluvili sami pro sebe. Když nepřítomnost lidského těla poukazuje na vzrušující scénu pornografické produkce zjednodušené reality a strach se rychle šíří, je třeba si znovu sestavit roztříštěný život, smrt a vše ostatní a z hlouby vydolovat smysl toho všeho. Abych mohl znovu spojit, co bylo již jednou rozděleno, musel jsem se chopit toho, z čeho jde strach, opustit své jistoty a nevyhnutelně se postavit úlomkům reality, které plují v pozůstatcích času.
Nešlo ani o to zachytit realitu, ale představit ji po svém, abych ji mohl přesáhnout. Drsnost a smyslnost těla jsem dráždil až do jejich samého základu, jejich odhmotnění, v plném slunci. Zničit a uchránit před zničením. Zvíře není daleko, číhá hned vedle pasti. Slib jako výhrůžka. Abychom ji odhalili, potřebujeme knihu psanou Braillovým písmem.
Kombinace realistických předmětů, které vychází z představy mé běžnodennosti zde dosahuje takřka mnemonických rozměrů. Působí jako odpověď přeludům z onoho světa. Vrhám se, abych se v ústraní mohl lépe proměnit. Ticho po pěšině. A v tu chvíli se objeví spojitost, která rozhodně nebyla plánovaná. Aby byla zachována věrnost, je třeba riskovat. Člověk budoucnosti je ten, kterému bude sloužit paměť. Jistě, pojmenovávat již znamená tvořit." Gérard Berréby

Tisknout článek Verze pro tisk