U zrodu českých sekcí ve Francii stály významné osobnosti. K rozvoji výměn mezi Československem a Francií a především pak k založení českých sekcí ve Francii přispěly v obou našich zemích takové osobnosti jako budoucí prezident Československé republiky Edvard Beneš, úředník československého ministerstva školství Ferdinant Spíšek, historik a znalec české historie a mj. také rodák z Nîmes Ernest Denis či profesor historie Louis Eisenmann.
V roce 1920 byla na Carnotově lyceu v Dijonu otevřena první česká sekce, která uvítala první československé studenty. Její existenci zmiňují dvě deklarace o vztazích mezi Československou republikou a Francií v oblasti vědy, literatury, školství a vzdělávání, první zed ne 25. června 1923 a druhá z 30. dubna 1924. Dijonský příklad měl své následovníky: v roce 1923 byla v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže zřízena sekce pro dívky a v roce 1924 byla v Nîmes založena další sekce pro chlapce.
Do začátku 2. světové války těmito sekcemi prošlo úspěšně několik stovek studentů. Po celou dobu trvání válečného konfliktu byly sekce uzavřeny. Znovu obnovily svoji činnost v krátkém mezidobí v letech 1946 až 1948, poté co byla v roce 1945 znovu potvrzena kulturní dohoda. Po událostech z roku 1948 byly opět uzavřeny a znovu se otevřely v 60. letech v souvislosti s podpisem dohody o vědecko-technické spolupráci mezi Československem a Francií. V 70. letech v době tzv. "normalizace" bylo však jejich fungování opětně přerušeno.
Krátce po Sametové revoluci se díky dohodě o spolupráci v oblasti školství a vzdělávání, podepsané v Praze dne 13. září 1990 mezi vládami Francouzské republiky a České a Slovenské Federativní Republiky, české sekce v Nîmes a Dijonu znovu otevřely českým studentům.
.jpg/1000x750)
