(1).png)
Poslední látkou reality je proměňování.
Fotografie Pavla Brunclíka jsou analytickým zkoumáním postupu, jímž vznikají metafory: různému je cosi společné, jedno odkazuje přes druhé k třetímu, divoká krajina k vlnám a přes ně k tanci, fotografie k obrazu, abstrakce k figuře, ale to, co je jím společné, je beze jména. Protože jména ochuzují, nejsou-li suplementována nikoli viděním, nýbrž vizuální zkušeností.
Řekneme-li, že vlny tančí, není to figura řeči – celá tato řada přece zcela jasně ukazuje, jak se jedno stává druhým. A zcela stejně vzchází rozpoznatelný tvar z látky, která je texturou všeho viditelného, jakkoli tuto látku okem nespatříme, protože je to látka v pohybu. Živé je v tom, co považujeme za neživé, a naopak. Tato pohyblivost materiálu, z něhož je stvořena realita, však o sobě dává vědět tehdy, pokusíme-li se mít všechny Brunclíkovy fotografie a obrazy před očima naráz.
prof. Miroslav Petříček, Dr.
