Vystavující:
Nima Bozorgui, Alena Harciníková, Qiyu Li, Kristýna Miková, Klára Nováčková, Kate Ortenzi, Jakub Prašivka, Lisa Quiesse, Jaroslav Souček
Pedagogická podpora: Veronika Daňhelová a Markéta Kinterová
Srdečně zveme na vernisáž 18.5. v 18h
Výstava představuje různé přístupy a témata, ale propojuje je jedna linka snaha něco poznat blíže, odkrývat vrstvy a s tím souvisí i častý motiv cesty. Cesta nemusí vést k cíli, může jím být sama. Od snahy zaznamenat město, zdroj vývozu největšího domácí exportu, které jakoby svou strukturou nebylo tvořeno pro lidi, ale pro ozubená kola našeho nevýznamnějšího exportu.
V jiném projektu sledujeme postavu nesoucí symbolickou Moranu kračící krajinou řeky Bíliny, která ještě před pár dekádami mohla mít i syte fialovou barvu, aby se nyni vinula místy i nemísty postindustriální krajiny a hledala svůj nový život. Hlasy v krajině, hlasy oživující staré písně, které se různých zabarveních a tóninách rozestupují a prostupují, aby nás přivedly do zvukového prostoru anebo kamsi nad to všechno.
Z toho vše nás může probrat cesta do vlastního nitra, která skrze instagramové komentáře se zdá, že se může vysmívat jisté ezoterické snaze o nalezení sebe sama z pozice mladého Evropana hledajícího moudrost skrze exotický výlet s cestovkou, přičemž má schopnost dotknout se i velmi palčivých otázek současnosti.
Vzdálená a především veřejnosti nepřístupná místa, která lze snadno navštívit, mohou být předmětem fascinace a dohadů nad jejich smyslem. Cesta se může upírat i směrem dovnitř, k tělenosti se vší její bolestí a schopností regenerace anebo až do Číny, kde formát drag queen show odhaluje vlastní způsoby přežívání v systému, který má potřebu regulovat i samotnou tělesnost.
