Co dnes znamená zvolit si francouzštinu jako jazyk literární tvorby ve světě prostoupeném kulturními a jazykovými výměnami? Na tuto podnětnou otázku se pokusí odpovědět Lenka Horňáková-Civade, Renata Libal a Claude Schmit v pátek 15. května v 16:00.
Tito tři frankofonní autoři zkoumají jazyk nejen jako nástroj vyjádření, ale také jako prostor umělecké svobody. Pro ně psaní ve francouzštině neznamená jen přijetí cizího jazyka: je to zapojení do evropské dynamiky, v níž se jazykové hranice stírají, identity se prolínají a znovu utvářejí a různé kultury spolu vedou dialog a vzájemně se obohacují.
Připojte se k nám při reflexi současné tvorby v multilingválním a evropském kontextu a k zamyšlení nad rolí jazyků v rozšiřování obzorů a umělecké představivosti.
Diskuse ve francouzštině se simultánním překladem do češtiny.
Lenka Horňáková-Civade (*1971) je původem česká spisovatelka a výtvarnice, která od roku 1993 žije a tvoří ve Francii. Literárně debutovala česky psanou knihou Provence jako sen (2010). Od roku 2016 vydává své knihy přímo ve francouzštině a sama je překládá do češtiny: Giboulée de soleil (Marie a Magdalény), Une verrière sous le ciel (Grófka), La Symphonie du Nouveau monde (Symfonie o novém světě).
Její román Moi, Europe (Renaissance, 2025) představuje Evropu jako živoucí bytost, vypravěčku vlastní historie, v níž se mýtus prolíná s realitou, minulost se současností a literatura s geografií a filozofií. Její nejnovější román ve francouzštině Bombus vydalo nakladatelství Alma, Le Seuil.
Za svou románovou tvorbu získala Lenka Horňáková-Civade významné literární ceny (Prix Renaudot des lycéens).
Renata Libal (*1962) je švýcarská novinářka českého původu, která strávila většinu své kariéry ve významných frankofonních redakcích. Narodila se v Praze a od dětství žije v Lausanne. Po studiu literatury a krátkém pedagogickém působení nastoupila do časopisu L’Hebdo, kde se mimo jiné věnovala proměně české společnosti po sametové revoluci.
Později přešla do lifestylových médií, kde působila jako šéfredaktorka časopisů Edelweiss a poté Femina. V současnosti vede magazín encore!, který sama založila v roce 2011.
V roce 2024 vydala v nakladatelství Nevicata knihuTchéquie. La nostalgie n’est jamais légère (Nostalgie není nikdy lehká), v níž prostřednictvím osobních vzpomínek a rozhovorů zkoumá historii a ducha své vlasti.
Claude Schmit studoval filozofii v Lucemburku, Heidelbergu a Nancy. V letech 1972–2008 vyučoval filozofii a francouzštinu v Athénée de Luxembourg. Od roku 2006 pracuje jako nezávislý přispěvatel do filozofického pořadu Usiichten v rádiu.
Claude Schmit je též aktivním divadelním tvůrcem. Studoval přednes a herectví na Lucemburské konzervatoři. V letech 1981–2006 působil jako herec a režisér v Théâtre des Capucins a Théâtre Ouvert Luxembourg. Režíroval hry Choderlose de Laclose, Pierra Bourgeada či Thomase Bernharda. V letech 1987–1995 také řídil lucemburské Jeunesses Théâtrales (Divadlo pro mládež).
Po odchodu do důchodu Claude Schmit změnil své zaměření a literární žánr a píše romány, ve kterých umně spojuje filozofické otázky s románovou fikcí. Za svůj román Emile, dítě osvícení získal první cenu v národní literární soutěži.
Akce se koná ve spolupráci se Švýcarským Velvyslanectvím, Lucemburským Velvyslanectvím a nakladatelstvím Argo.
