Kurdsko-íránský filmař Bahman přišel o zrak, své vášně se však nevzdal. S kamerou stopuje napříč Evropou a zachycuje svět, který už sám nevidí.
Bahman se vydává na cestu přes osm zemí vyzbrojen odhodláním a filmařskou technikou. Přestože nevidí, zaznamenává hlasy, gesta a atmosféru míst, čímž vytváří unikátní audiovizuální deník. Každé setkání u silnice se pro něj stává aktem hluboké důvěry i každodenní zkouškou vlastní odolnosti a nezávislosti. Po návratu do Paříže Bahman promítá pořízený materiál svým nevidomým přátelům. Z osobního cestopisu tak vzniká hloubková sonda do vnímání prostoru a osobní autonomie. Snímek vytvořený nevidomým autorem nabourává zažité představy o tom, co znamená „vidět“, a zkoumá moc kinematografie v rukou těch, pro které je obraz neznámou veličinou.
