Paříž, rok 1817. Budova Královské lékařské akademie. „Ještě nikdy jsem neviděl lidskou hlavu, která by se více podobala té opičí.“ Anatom Georges Cuvier vynáší před odlitkem těla Saartjie Baartmanové zcela nesmlouvavé závěry. Hlediště plné uznávaných kolegů tleská názorné ukázce. O sedm let dříve odjížděla Saartjie z rodné Jižní Afriky se svým pánem Caezarem a v londýnském panoptiku byla vystavována pohledu lačných diváků. Vnitřně svobodná a zároveň vězněná žena se stala ikonou póvlu, „hotentotskou Venuší“, která uvěřila slibům o lepším životě…