Za přitomnosti režisera.

Nikola Sornaga, mladý řežisér hrající na ukulele, se rozhodl udělat film o francouzském básníkovi Matthieu Messagierovi, jednom z autorů Elektrického manifestu s víčky sukní z roku 1971 a autoru sbírky Orant (1990). V doprovodu dosti neuvěřitelného natáčecího týmu se vypravuje za básníkem, který je odkázán na kolečkové křeslo a který přitom cestuje prostřednictvím slov, obrazů, pohlednic a vytváří imaginární kontury „země Trêlles“.
Kolem nepohyblivého básníka se střídají a pohybují přátelé, pamětníci a chvilkové známosti v burleskním běhu proti času a střídání ročních dob.
Setkáváme se v ní s „Johnny Weissmuller Band“, krásnou banditkou přepadávající dostavníky, filosofujícím filosofem, stínem Nietzecho, básníkem cyklistou, jogínem pískovišť, bývalými „elektrickými“ básníky a dozvídáme se, že hroši umějí tancovat.